Zájmové území se nachází na Moravě v JV části České republiky mezi 48o 47' až 49o13' severní šířky a 16o 54' až 17o 56' východní délky, podél dolního toku řeky Moravy od Napajedelské brány na severu území po Mikulčice na J území. Na západě je ohraničeno Chřiby, Ždánickým lesem a Kyjovskou pahorkatinou, východní hranici, která je současně i hranicí se Slovenskem tvoří Bílé Karpaty a řeka Morava. Plocha území je 2150 km2. Relief území - geomorfologické poměry Výšková členitost území je dána zejména existencí nivy řeky Moravy a Karpatskými pohořími. Nejnižší bod se nachází u říčky Kyjovka pod Mikulčicemi ve výšce 158,5 m n. m., nejvyšší je pak Velká Javořina v Bílých Karpatech na hranici se Slovenskem ve výšce 970 m n. m. Průměrná výška území je 276 m n. m. Nejvyššími body v jednotlivých dalších oblastech pak jsou Brdo 587 m n.m. v Chřibech, vrch U slepice 438 m n. m. ve Ždánickém lese, Babí lom 417 m n. m. v Kyjovské pahorkatině, Dubník 429 m n. m. v Hlucké pahorkatině. Z hlediska geomorfologického jde o pestré území tvořené rovinami, pahorkatinami, vrchovinami a hornatinami. Patří do Alpsko-himalájského horopisného systému. V severozápadní části jsou zastoupeny jeho oblasti Středomoravské Karpaty, uprostřed Jihomoravská pánev a na jihovýchodě Moravsko-slovenské Karpaty. Ke Středomoravským Karpatům patří v našem území geomorfologické celky Chřiby, Ždánický les a Kyjovská pahorkatina, k Moravsko-slovenským Karpatům Bílé Karpaty a Vizovická vrchovina a k Jihomoravské pánvi Dolnomoravský úval. Nejčlenitější je území v severozápadní a východní části, nejméně členité, ploché až mírně zvlněné je ve střední části. Chřiby jsou jako celek tvořeny podcelkem Stupavská vrchovina a Halenkovická vrchovina a tvoří nejvyšší část Středomoravských Karpat. Jedná se o převážně zalesněnou členitou vrchovinu, strukturně mladou na zvrásněných třetihorních (paleogen) pískovcích, jílovcích a slepencích magurského flyše. Typické jsou úzké, často skalnaté hřbety, v nižší východní části s široce zaoblenými rozvodními hřbety. Časté jsou povětrnostními vlivy vypreparované skladní útvary. Území je odvodňováno Kudlovickým, Jankovickým a Zlechovským potokem, Salaškou a Dlouhou řekou do řeky Moravy a Kyjovkou do řeky Dyje. Ždánický les je zastoupen podcelky Hustopečská pahorkatina, Boleradická a Dambořická vrchovina. Jde o převážně zalesněnou členitou vrchovinu tvořenou usazeninami ždánické jednotky magurského flyše. Je to klenbovitě vyklenuté území s hluboce zařezanými údolími, zejména v nejčlenitější severovýchodní a jihozápadní části. Území je odvodňováno říčkou Trkmankou a jejími přítoky do řeky Dyje. Kyjovská pahorkatina je jako celek tvořena podcelky Mutěnickou a Kudlovickou pahorkatinou a Věteřovskou a Valšovskou pahorkatinou. Převážně odlesněná a zemědělsky využívaná pahorkatina s mírně zvlněným reliéfem a plochými rozvodnými hřebeny, širokými, vesměs úvalovitými a neckovitými údolími a výraznou Čejčskou kotlinou v JZ části území. Území je tvořeno převážně třetihorními jílovci a pískovci, panonskými jíly, písky a místy se štěrky, často s překrytím spraší. Odvodňováno je Kyjovkou a Trkmankou do Dyje, severní část pak do Moravy Kudlovickým, Jankovickým a Zlechovským potokem, Salaškou a Dlouhou řekou. Vizovická vrchovina je ve sledovaném území zastoupena rozsáhlou Hluckou pahorkatinou a pouze na S u Bojkovic malou částí Luhačovické vrchoviny. Hlucká pahorkatina je údolím Olšavy rozdělena na dvě části s odlišným reliefem. Jižní část je na flyši bělokarpatské jednotky, s četnými malými kotlinami s velmi plochým dnem, nebo víceméně izolovanými hřbety nebo vrchy s výškami kolem 350 m n. m., často v nižší úrovni překrytých spraší. Charakteristická jsou krátká průlomová údolí (zejména říčky Okluky). Relief Hlucké pahorkatiny severně Olšavy vznikl na flyši račanské jednotky a je blízký reliefu Luhačovické vrchoviny. Je to typické území širokých hřbetů s rozsáhlými zbytky zarovnaného povrchu. Údolí jsou krátká široká, sklonově nerovnoměrná, časté jsou sesuvy. Území je odvodňováno do řeky Moravy říčkami Březnice, Olšava, Okluky, Svodnice a Velička. Bílé Karpaty jsou celek na jihovýchodě území tvořený podcelky Žalostinská vrchovina, Javořinská hornatina, Lopenická hornatina a Straňanská kotlina zvaná také Beštiny. Celek je tvořen pískovci a jílovci bělokarpatské a bystrické jednotky magurského flyše. Území mezi Bánovem a Bojkovicemi je protkáno průniky sopečných hornin (neovulkanitů). Častým jevem jsou sesuvy. Pro území je charakteristické, že nemá souvislý ústřední hřeben a rozpadá se na jednotlivé izolované části, což je způsobeno vývojem říčních údolí, kdy říčky Teplica, Klanečnice, Bošáčka a Drietomica se prořízly pohořím směrem do Váhu a člení území na jednotlivé podcelky. Do řeky Moravy je pak pohoří odvodňováno pramennými části říček Olšavy, Okluky a Veličky. Dolnomoravský úval je nejsevernějším výběžkem Vídeňské pánve, která je součástí rozsáhlé Panonské pánve. Jedná se o širokou nivu řeky Moravy od Napajedelské brány, která je předělem s Hornomoravským úvalem. Severní část úvalu tvoří příkopová propadlina nazývaná Hradišťský příkop. Výplní rozsáhlé sníženiny jsou třetihorní a čtvrtohorní usazeniny. Jedná se převážně o štěrkopísky dosahující mocnosti až 150 m s jílovými provrstveními.

       Popisované území náleží geologicky převážně k západním Karpatům, budovaných usazenými horninami převážně mořského původu, druhohorního a třetihorního stáří. Ty jsou místy překryty sprašemi a sprašovými hlínami a podél řeky Moravy i čtvrtohorními usazeninami tohoto toku, západněji od Polešovic až pod Hodonín, pak rovněž navátými písky tzv. 'Moravské Sahary'. Většina geologických útvarů se vyznačuje flyšovou (od německého fliesen - téci) sedimentací, charakterizovanou střídáním pískovců a jílovitých usazenin, původem ze starších třetihor. Převažují vápnité pískovce. V oblasti kolem Hluku, Blatničky a Blatnice se vyskytují i vápence a slínovce (antonínské souvrství) původu druhohorního. V oblasti Chřibů se vyskytují hrubozrné pískovce a slepence. Z mladších třetihor pochází mořské i sladkovodní sedimenty Vídeňské pánve v okolí řeky Moravy. Tvoří je hlavně písky, štěrky a jíly. Sladkovodní jezerní vývoj obsahuje sloje lignitu (revír Hodonín - Kyjov - Bzenec), doprovázené rezavě skvrnitými jíly, ojediněle písky a štěrky. V důsledku doznívání horotvorné činnosti pronikly masivem karpat až pod povrch v mladších třetihorách eruptiva, která následně vytvořila sopečné horniny. S tímto jevem se setkáme v okolí Bánova, Komně a Nezdenic, kde se vyskytují v podobě trachyandezitu a u Starého Hrozenkova v podobě alkalického čediče. Mineralogicky je oblast poměrně chudá, neboť se jedná o mladé geologické struktury. Přesto se trvale zapsala do mineralogie třetím výskytem rosickyitu na světě a nálezem nového nerostu v mineralogickém systému - koktoitu. Oba nerosty však pocházejí z hořících hald lignitového revíru. Z ostatních běžnějších nerostů se vyskytuje v území kalcit, sádrovec, limonit, křemen, křišťál, záhněda, rohovec, manganomelan. Ve vyvřelinách, v čediči a trachyandezitu je zastoupení nerostů bohatší. Je zde zejména amfibol, magnetit, olivín, porcelanit, granát, aragonit, apatit, baryt, pyrit, opál a řada dalších nerostů. Pro využití se v oblasti těží zejména písky a štěrky pro stavební účely, jíly a spraše pro cihlářské účely, pískovce jako materiál pro stavby silnic a na záhozy pro stabilizaci toků. Obdobné využití měla i těžba čedičů a andezitů, která je však již zastavena. Z usazenin Vídeňské pánve se těží lignit, ropa a zemní plyn.